Ještě komunikuji

18. březen 2017 | 10.13 |

Vážení čtenáři,

rozhodně vás nepotěším. Nic nového či převratného se v mém životě neudálo. Vše je stále při starém. Stále ten samý režim. Tak nějak se snažím přežít. Mám pocit, že konečně, po téměř dvou letech, jsem objevila zajímavou životní folozofii, kterou je třeba se řidit. Mám silné nutkání si obrázek vytisknout a dát si ho v práci po monitor. Sice nevím, co by mi na to řekla šéfová, ale upřímně: mám to u prdele...

Přestávám to brát vážně. Nemá smysl se kvůli soudruhům stresovat. Nemá. I když pořád vysírají, není to nic, co by mě ještě dokázalo překvapit. Obávám se, že toto se nezmění. Ale jak říkám: je lepší to mít u prdele. Vážně.

Koupila jsem si novou kytaru a mám z ní ohromnou radost. Nemá chybu. Vybírala jsem dlouho, ale mám pocit, že jsem si nakonec vybrala dobře. Na tu se hraje úplně samo. Struny jsou sice tvrdší, ale dají se kdykoliv vyměnit. A ten zvuk, ach! Mám z toho druhé vánoce. Když jsem hrála, přiletěl se na mě podívat holub a civěl na mě přes okno. Nevím, co ho to napadlo letět tak vysoko. Asi chtěl zahrát Holubí dům.


Jsem ráda, že jsem se nestala otrokem svého telefonu. Když vidím ty lidi kolem sebe, je mi jich až líto. Div do vás nenarazí, když jsou proti vám, protože drží v ruce telefon a místo na cestu čumí do něj. V MHD to samé. S knížkou si začínám připadat jako exot. S tím souvisí i to, co mi říkala máti (nejspíše to slyšela v rádiu). Lidé se prý seznamují většinou přes internet. "A ty se divíš, když furt všichni čumí do telefonu?" Sad but true. Údajný obsah kabelky? Mobil, nabíječka a powerbanka. Tomu bych klidně i věřila. Nevím, jestli je to spíše k smíchu a nebo k pláči. Ale stačí chvíli pozorovat pár jedinců v práci a důkaz je na světě. Povězte mi, kam ten svět spěje. Nebyli tenkrát lidé šťastnější?

Jsem ráda, že jsem se tomu vyhnula. Když mi kolegyně vyprávěla, co všechno jsou spolupracovníci na facebooku řešit, musela jsem se jen usmívat, protože se mi ulevilo, že to nemusím řešit s nimi.

Jedna kolegyně, se kterou se v práci moc nebavím, protože sedí úplně jinde a má jinou pracovní náplň, mi na večírku říkala: "Víš, že jsi jediná tady, která nemá facebook? Jak komunikuješ, prosímtě?!" Myslela jsem, že mě trefí šlak. Jak říkám: je mi z toho až smutno. Připadá mi, že to v podstatě musí být strašně něšťastní lidé. Ale mně do toho ve finále vůbec nic není. Asi bude lepší, když se budu starat sama o sebe.

Jsem ráda, že mám příští týden dva volné dny. Konečně se také půjdu podívat do knihovny. Ani si už nevzpomenu, kdy jsem tam byla naposledy.



A jak se daří vám?


Mějte se krásně.

Č.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

 

Komentáře

RE: Ještě komunikuji v. (blog.veruce.cz) 18. 03. 2017 - 12:00