Co jste o Čartkovové rozhodně nevěděli

21. červen 2015 | 11.32 | rubrika: Čartkovova

Rozhodla jsem se sepsat několik věcí, které mě naprosto vystihují a které by do mě možná nikdo neřekl. Ano; pomalu, ale jistě se přestávám považovat za normálního člověka. Tím lépe pro mě.

Usoudila jsem, že po necelém roce (tedy v květnu 2016) bylo nutné článek aktualizovat.

ča

Ø Výtahy jsou mi značně nesympatické. Pokud mám možnost jít po schodech, využiji toho. Netřeba se ani dopodrobna rozepisovat o tom, že jsem jako dítě měla poměrně často noční můry odehrávající se právě ve výtahu. Ještě nyní mám ze vzpomínek na ně kopřivku.

Ø Velmi ráda cestuji vlakem, a to nejen proto, že je to jediný dopravní prostředek, ve kterém se mi nedělá zle a kvůli kterému do sebe nemusím cpát kinedryl. Co víc, železnice má své jedinečné kouzlo. Drncání a poskakování starého motoráku na kolejích mi imponuje více než sjeté pneumatiky a dopravní zácpy.

Ø Mám panickou hrůzu z (bodavého) hmyzu. Stačí, když kolem mě proletí vosa a můj krevní tlak se vyšplhá na nebezpečnou hranici. Když po mě cokoliv leze, mám nutkání si ono místo škrábat a kontrolovat ještě tři hodiny poté.

Ø Panickou hrůzu mám rovněž z davu. Ať už kdekoliv. Na koncertě, v MHD, na veletrhu, v centru města. Dělá se mi zle a je mi na omdlení, když uvíznu v davu, odkud není cesty zpět.

Ø Co se jídla týče, příliš vybíravá nejsem. Kromě jater, jiných všemožných vnitřností, kapra, arašídů a chřestu pozřu vše, co je ke konzumaci určeno. To víte, Německo mě naučilo.

Čartkovova a její postoj k lidem a společnosti

9. leden 2013 | 15.00 | rubrika: Čartkovova

čPo nedávné debatě s bratrem jsem dospěla k názoru, že je nezbytně nutné probádat vlastní duši a informovat samu sebe o tom, co v ní bylo nalezeno. V hloubi mé duše však nebylo co nalézt, protože to, co v ní dodnes přetrvává, jsem objevila již před několika lety.

Neměla bych však čtenáře dále udržovat v napětí a konečně prozradit to, o čem mám v plánu psáti. Bratr, který nemá čistý štít ani trestní rejstřík (o tom později) mi sdělil, že jsem arogantní a neustále se povyšuji nad ostatní. A tím mi můj milý bratříček zasadil brouka do hlavy. Začala jsem přemýšlet, proč a dle čeho tak soudí. Po nějaké době z něho vylezlo, že "nemám žádné přálete, protože nechodím do společnosti a s každým se odmítám bavit".

Částečně pravdu má, což na rovinu přiznám. Dělá však ze mě misantropie arogantního člověka? V očích druhých možná ano, ale v mých očích ne. Dovolte mi, prosím, vysvětlit, proč takto soudím.

Čartkovova se nenechá zlomit.

14. srpen 2012 | 12.08 | rubrika: Čartkovova

V posledních dnech, kdy jsem "oslavila" své dvacáté narozeniny, jsem si uvědomila mnoho důležitých věcí, které se týkají mého minulého i budoucího života. Často jsem slýchávala (a ano, dodnes slýchám) řeči mířené proti mé osobě, ve kterých je obsažena spousta nepěkných slov, které se týkají nejen mého vzhledu, ale především smýšlení. Už cirka sedm let se pohybuji v "temných vodách", ve kterých jsem nalezla smysl svého života, ve kterých jsem nalezla své "já". I přesto tuto záležitost berou lidé v mém okolí jako zkrat, který mě po čase přestane bavit, omrzí mě a já se prý možná zase začnu chovat normálně (otázkou však je, co pro ně znamená "normálně"...).

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 81x

V čem Čartkovova nachází útěchu

10. prosinec 2011 | 21.07 | rubrika: Čartkovova

aneb něco o jejích zájmech, zálibách a věcech a činnostech, ve kterých nachází útěchu a potěšení.

Nedovolila bych si tvrdit, že jsou moje zájmy vyjímečné. Narozdíl od svých vrstevníků se však zajímám o zvláštní věci a životní hodnoty jsou pro mě zcela jiné. Setkala jsem se již s různými reakcemi - některé však příliš potěšující nebyly. O těchto reakcích se rozepíši u příslušných zájmů.

Nevím, kde přesně začít. Věcí, které mě baví a těší je mnoho a těžko lze sestavit jakýsi "žebříček hodnot", který by přesně vystihl, jak moc se čemu věnuji. Nyní mi nezbývá nic než jet postupně a doufat, že jsem nic nevynechala. :)