Studovat? Ne, flákat se

17. květen 2015 | 16.10 | rubrika: Kritickými způsoby

Jelikož jsem schopna si všimnout všeho, co se kde šustne, neuniklo mi ani ono proslulé téma "Jidáš" a s tím nepřímo související "Na jakou VŠ mám šanci se dostat (- pokud možno bez přijímaček)". Vzhledem k tomu, že často sleduji fórum na Vintedu (někdy se tam skutečně dají najít i solidní témata, zejména co se DIY týče... i když těch je jako šafránu...), mám vcelku přehled i o aktuálním dění a problémech letošních neúspěšných maturantů a uchazečů o studium na vysoké škole. Nedebože oboje dohromady.

Abych zbytečně neplácala nesmysly, jak mám často ve zvyku, přejdu rovnou k věci. PODOTÝKÁM: k věci, která mě doopravdy nas*ala.

Na Vintedu se to v současné době hemží čerstvě založenými fóry, ve kterých se zakladatelky ptají, na jakou vysokou školu je nejsnažší se dostat, aby se mohly nechat živit od státu a nemusely chodit na přednášky bůhví jak často, dokonce vlastně skoro vůbec... jen v takové míře, aby se na škole udržely alespoň rok.
A nejen to. Jde i o půl bodu, který jakési slečně chyběl k tomu, aby složila státní maturitu z matematiky. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože na poprvé se nepovede spousta věcí. Bohužel, tato slečna maturitu nesložila ani na třetí pokus a nyní čeká na spásu v podobě odvolání.

Nyní je tedy nad slunce jasné, o čem hodlám napsat tento článek, ve kterém si servítky brát rozhodně nebudu.

Jsem znechucena!

28. prosinec 2012 | 21.46 | rubrika: Kritickými způsoby

Uvědomuji si, že je pro obyčejného (a zbytečného...) člověka zcela bezpředmětné řešit politickou situaci. Nic tím nezmění a ani nepokazí. Nikdo z nich si to nepřečte, nikdo z nich to nebude komentovat a kdyby náhodou na tento článek narazil, bez jakéhokoliv vzrušení si ho možná přečetl a s ledovým klidem by internetový prohlížeč křížkem v pravém rohu zavřel, případně by navštívil jiné, atraktivnější stránky. Ale proč by měl ztrácet svůj drahocenný čas čtením stížností občanů? Zajímavější by možná bylo prostudovat si nějaké ty zakázky na příští rok...

A upřímně, já zase nemám chuť ztrácet čas kvůli stížnostem na nezměnitelné. Ale je pravda, že člověk by v sobě neměl nic dusit. Čas od času je dobré a duši prospěšné upustit páru a postěžovat si. A zvláště v poslední době, kdy si politici nedají pokoj ani mezi sebou.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 54x

Es ist ganz traurig...

9. listopad 2012 | 18.16 | rubrika: Kritickými způsoby

Ach, to byly časy, kdy jsem navštěvovala střední školu! Stále se mi stýská, i když musím podoknout, že den ode dne je stesk po bezvadém kolektivu i smysluplných hodinách stále větší a větší. Za čtyři roky si člověk snadno zvykne, ale když tato doba vyprší, zbudou mu jen oči pro pláč. Tak jako v mém případě.

ve školeUž vím, že nic netrvá věčně. Skvělé okamžiky v životě jsou vzácné. Člověk si dokáže těchto okamžiků vážit, až když je nenávratně ztratí. Uvědomuji si, že se až chorobně upínám na minulost. Ale ta minulost, to pro mě byly chvíle skutečného štěstí! A to i přesto, že se na něm daly najít nějaké ty chyby. 

Už před nedávnem jsem naznačila, že nynejší třídní kolektiv je úplně jiný. Není v něm nikdo, kdo by se se mnou bavil, kdo by mi chtěl porozumět. Na to bych si ovšem zvykla, jelikož na základní škole tomu bylo podobně. Ale na základní škole nám bylo čtrnáct! Nyní jsme už dospělí. A to je na tom to nejhorší. Připadá mi, jako kdybych se po čtyřech letech dostala zpět na základku...


Drahý čtenáři, Čartkovova by se možná měla vyjádřit stručně a jasně; zkrátka od dospělých lidí očekávala rozumné, slušné a (berte v potaz její naivitu!) vstřícné chování. Ale po několika dnech zjistila, že nežije v 19. století a ani v období První republiky, nýbrž ve století jednadvacátém. A to je celý ten problém.

Bruselská diktatura

18. říjen 2012 | 20.55 | rubrika: Kritickými způsoby

Článek (ne)berte příliš vážně. Musím se přiznat, že ho píši v obrovském rozhořčení, které mi nezpůsobilo nic jiného, než naše dobrá známá Evropská unie... ano, tušíte správně. Nenarážím na nic jiného než na tradiční české pomazánkové máslo.

První zprávu o absurdním a zbytečném zákazu používaní názvu "pomazánkové máslo" pro neidentifikovatelnou poživatelnou hmotu, která se běžně roztírá na pečivo a běžně se konzumuje, jsem zaslechla dnes odpoledne v rádiu. V ten moment jsem se zarazila, pohlédla na otce a ptala jsem se ho, zda-li slyšel to samé co já. Odpověděl mi, že ano; a že Evropská unie na nás opět vyrukovala s geniálním nápadem. Bližší detaily jsem se dozvěděla před chvílí ve zprávách. A bylo proč se rozčilovat.