Nejdříve se postarej o své vlastní!

22. květen 2015 | 22.56 | rubrika: Nemístné uvažování

Ačkoliv již delší dobu pobývám v zahraničí, sleduji spíše to, co se děje v mé vlasti, neboť mám v úmyslu se do ni jednoho dne vrátit. Jednou jsou to trable maturantů a budoucích vysokoškoláků, nad čímž jsem se rozohnila již v minulém článku, a podruhé je to otázka uprchlíků, kterou bych chtěla krátce a stručně rozvést nyní.

Téma "Uprchlíci v Evropě" je omílané na každém druhém blogu (a ano, i na Vintedu...). Každý z nás má nějaký názor, který se snažím za každou cenu respektovat (neboť každý má nárok na to se vyjádřit), i když mi nad některými zůstává rozum stát. Dovolte mi nyní krátce vyjádřit ten můj.

Věci se mají takto: Evropská (č)unie - resp. její vedení - shledává jako bezvadný nápad přijímat uprchlíky z Afriky a muslimských zemí a NAŘIZUJE (pod slovem "nařizuje" si již demokracii nepředstavuji) členským státům, v tom případě tedy i České republice, se do tohoto "projektu" zapojit. I v tomto případě je jasné, že opět nebylo něco promyšleno tak dobře, aby se o tom dalo uvažovat, natož to ještě činit!
Ve vyspělejších zemích Evropy (dobře, napíšu rovnou "NA ZÁPADĚ") je příjem uprchlíků na denním pořádku. Konkrétně zde v Německu je jakási multikulturní společnost vcelku běžná, protože Německo přijímá bez přestání, a co víc, je velmi, velmi štědré. Upřímně řečeno nevím, jaký názor na to mají místní, neboť mi připadá, že o tom úmyslně mlčí, protože si nechtějí zadělávat na problémy. Nadšeni však z toho zřejmě nebudou.
V jiných zemích západní Evropy není situace o moc lepší; právě naopak. Problémy ve Francii (zejména s islámem) a teroristický útok na redakci, zavražděný anglický voják (kým? ... však my víme), a tak dále. 

Všichni lidé jsou si rovni, někteří však rovnější

15. prosinec 2013 | 19.26 | rubrika: Nemístné uvažování

Všímám si, že v poslední době se to zejména na blozích jen hemží popisy rozdílů mezi Čechy a Moravany. Uniká mi smysl těchto článků, neboť si myslím, že jsou si všichni lidé rovni  (zvláště pak v naší malé zemi), ať už pochází z jakéhokoliv koutu České republiky. Jsme přeci jeden stát, nebo snad ne? Po přečtení některých článků, komentářů a diskuzí jsem si uvědomila, že si vlastně vůbec rovni nejsme. Právě v nich jsem si přečetla spousty nemístných poznámek, které jsou mířeny zejména proti obyvatelům Čech, resp. Pražanům.

Mrzí mě, že někteří dospělí lidé, přestože jsou dospělí, mají tendence útočit na druhé jen kvůli místu jejich původu. Sama bych nikdy nic podobného neudělala, neboť k tomu nemám sebemenší důvod. Nemám ve zvyku soudit druhé podle toho, odkud pocházejí. Odsoudit člověka kvůli tomu, že pochází z Prahy? Ubohé a pošetilé. Copak Pražan může za to, že se v Praze narodil? Místo svého narození si nikdo z nás nevybere.

Jaká je cena lidské důstojnosti?

3. říjen 2013 | 21.50 | rubrika: Nemístné uvažování

V lidském životě existují situace, nad kterými mnohdy zůstává rozum stát. Upřímně, mám trochu problém zformulovat několik vět tak, aby nikoho nepobuřovaly a neurážely. Zvláště pak jednu citlivou duši, které si nesmírně vážím a ke které mám tolik blízko, jako jsem ještě k žádné jiné neměla. Tím spíše mi leží na srdci obrovský kámen, ten balvan, který není možné setřást pouhými slovy. Je mi tak líto, mrzí mě a je až k vzteku, že pokaždé musí nejvíce trpět právě ti, kteří si to nejméně zaslouží. Tak jako nyní Ona. Nepřeji si nic jiného, než Jí skutečně pomoci, ne jako přítelkyně nebo spolužačka, nýbrž jako spřízněná duše. Ale je to jedna z těch v mém životě nejtěžších věcí, kterou bych měla udělat. Nevím totiž jak.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 34x

Konkurenční boje komerčních televizí

22. červen 2013 | 21.35 | rubrika: Nemístné uvažování

Nejprve by bylo nejvhodnější říci, že se příliš často na televizi nedívám. Upřímně řečeno není na co. Ale to již všichni vědí. Že dobrý film se vysílá jednou za uherský rok a kdejakou blbinu opakují každé dva měsíce, je každému jasné. Šťastný je člověk, který televizi vůbec nevlastní. Skutečně není o co stát.

Když jsem před týdnem nahlédla do televizního programu, začala jsem se rozčilovat tak, že mě málem postihl infarkt. To, co jsem v něm viděla, by druhé ani nepřekvapilo. Já jsem však byla (a stále ještě jsem, věřte tomu) naprosto iritovaná! Vím, že v případě komerčních televizí se nic jiného ani čekat nedá a pořady jimi vysílané leckdy za nic nestojí, ale mně v tomto článku jde spíše o to upozornit na fakt, že komerční televize si nové kanály zakládají nejspíše z důvodu konkurenčních bojů. Nikdy jsem nezkoumala, která televize má nejvíce diváků a s přihlédnutím k faktu, jakýže plevel se to vysílá, je mi to úplně jedno. Popravdě, fanoušek amerických kriminálek a "Ordinačky" se ze mě nikdy nestane.

Inu, bylo by dobré se tedy zmínit o hlavním tématu tohoto článku: zakládání stále nových a nových televizních kanálů v režii komerčních televizí. To vám jistě neuniklo. A možná vám to vrtá hlavou stejně jako mně.