Ještě komunikuji

18. březen 2017 | 10.13 | rubrika: Podivínova hlášení

Vážení čtenáři,

rozhodně vás nepotěším. Nic nového či převratného se v mém životě neudálo. Vše je stále při starém. Stále ten samý režim. Tak nějak se snažím přežít. Mám pocit, že konečně, po téměř dvou letech, jsem objevila zajímavou životní folozofii, kterou je třeba se řidit. Mám silné nutkání si obrázek vytisknout a dát si ho v práci po monitor. Sice nevím, co by mi na to řekla šéfová, ale upřímně: mám to u prdele...

Ono se to řekne, ale...

9. únor 2017 | 20.49 | rubrika: Podivínova hlášení

Vážení čtenáři,

konečně jsem se také odhodlala se ozvat. Vím, je to se mnou těžké. Ozvu se jednou za uherský rok a nikdy ze mě nic kloudného nevypadne. Ale s tím už asi nic neudělám.

Co se v mém životě událo nového? Nic, co by stálo za řeč. Připadá mi, že jsem pořád v práci. A když už mám konečně volno, strávím ho lítáním po úřadech a vyřizováním nezbytností. Ještě, že už to nehorší mám (doufám!) za sebou.
Dnes na úřadě mě zaskočil a krapet rozesmutnil jeden starší pán a jeho "naříkání". Když mi při čekání na výdej dokladu povídal, jak je život nespravedlivý, modlila jsem se, abych už přišla na řadu. Bylo mi z toho až smutno. Nevěděla jsem, co mu mám říct, tudíž jsem se jen tak smutně a hořce usmívala a přikyvovala. Uvědomila jsem si, že mě už to naříkání víceméně přešlo, protože vím, že s tou veškerou nespravedlností, která se na světě děje, neudělám nic a sama svět nezměním. Bohužel, je to tak. Ale beztak se najde sposta věcí, které mě dokáží vytočit k nepříčetnosti... například soudruzi a jejich stížnosti. Ano, zas a znovu! Nicméně celá ta situace mi připadá již spíše humorná. Člověk se sice nejprve vytočí, ale protože ví, že odporem a protesty si spíše ještě víc uškodí, přestane ty hovna, co létají okolo, doopravdy chytat a namísto toho se všemu směje. Už vážně nemá cenu se stresovat, protože je to furt to samé dokola. Ještě by mi z toho praskla cévka...

Není snad lepší si místo toho všeho zahrát na kytaru? 

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 18x

Pořád jsem ještě naživu

26. prosinec 2016 | 11.24 | rubrika: Podivínova hlášení

Vážení čtenáři,
 

delší dobu jsem se neozvala. Možná jsem hrozně liná a nebo nemám kdy. Počítač doma sotva zapínám, protože mi bohatě stačí v práci. Dennodenně mě bolí oči, tudíž jsem uznala za vhodné, že nemá smysl je dráždit ještě víc. Tak.

Vánoční svátky jsou za námi. Upřímně - ani jsem nepostřehla, že nějaké byly. Všechno strašně rychle uteklo. Ani jsem neměla náladu na to zapínat televizi. Běželo v ní naprosto totéž, co minulý rok. Chtěla jsem se dívat na Pelíšky, ale nakonec jsem udělala dobře, že jsem si to rozmyslela. Viděla jsem je už asi stokrát. Pohádku jsem neviděla celou ani jednu. Vlastně by možná bývalo bylo lepší to celé zaspat - a vyspat se do zásoby. Škoda, že to takhle nejde. Netěším se na Silvestra. Vidím to na špunty do uší. Ach jo.


Nesmrtelný Jimi!

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Hlavu vzhůru (?)

28. říjen 2016 | 18.46 | rubrika: Podivínova hlášení

Začínám mít pocit, že se se mnou děje něco divného. Poslední dobou si totiž říkám, že je zbytečné se nad čímkoliv rozčilovat, a proto se všemu směji. Netuším, jestli se tím začíná projevovat nějaká psychická choroba, nebo je to způsobeno úbytkem mých mozkových buněk.

Jsem divná.

Když dnes (ano, dnes) přišla zcela neočekáváně šéfová do práce, všem spadla čelist. Mně se chtělo strašně smát. A tak jsem se smála, tiše, skrčená za monitory. Říkám si, neustále si říkám, že nemá cenu se rozčilovat a kazit si zbytečně náladu. Nejlepší je srát úplně na všechno. Mít všechno na háku.

Soudruzi (rozuměj naši zahraniční nadřízení - a nadřazení...) nám neustále předhazují chyby, které děláme. Nevadí - oni jich udělají třikrát tolik. Mrzí mě akorát to, že jim nikdo nic vyčítat nemůže. A protože vím, že s tím nic neudělám, přestávám to řešit a nekazím si tím náladu.

Šéfová je stále stejně neschopná - a ani to už mě nijak nesere. Je mi to prostě úplně jedno.

Všechno jde od desíti k pěti. Ale ani to mě nemůže nijak rozhodit.

Jak už jsem řekla - asi nejsem v pořádku.

Ani tentokrát nesmí chybět hudební vsuvka. Nesmrtelná klasika.