Tajuplná noc

1. červenec 2012 | 22.39 | rubrika: Útržky myšlenek

světlo

Dlouho jsem nemohla usnout. Byla horká noc.


Venku vál velmi silný vítr, který si pohrával s větvemi javoru stojícího před mým oknem. Vedle javoru se nachází pouliční světlo; dlouhá, obyčejná lampa, kterou pomaličku obrůstají větve javoru. Pamatuji si dobu, kdy javor svými větvemi k lampě ještě nedosahoval. Větve však dorostly velmi rychle a nyní se lampa za nimi doslova schovává.

Tato zdánlivě obyčejná lampa, která se od ostatních pouličních světel téměř ničím neliší, však dokáže ve spojení s větvemi mohutného javoru, do kterých vší silou fučí vichr, přichystat neobyčejnou podívanou. I přes zatažené žaluzie pronikne do mého pokoje světlo, které na protější zdi vrhá neobyčejné, tajuplné, zlověstné, avšak krásné stíny. Mnohdy nahánějí strach; šustění listí a zvuk silného větru ještě více prohlubují tajuplnost stínů.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 40x

Nádherné oči konduktérovy

6. leden 2012 | 18.44 | rubrika: Útržky myšlenek

Když včera jel po dlouhé době konduktér, do kterého jsem se před lety bezhlavě zamilovala, srdce jsem měla až v krku. Mé velmi horlivé city k němu sice již ochably; ale přesto se ve skrytu duše a v srdci nachází špetka citu, který mi nedá na něho zapomenout.

Je tomu velice dávno, kdy se mi stala na nádraží malá nehoda. A byl to právě On, který všechno viděl. Ochotně mi nabídl pomoc, kterou jsem však odmítla. Cítila jsem se trapně a červenala jsem se. Už to nešlo nijak zakrýt. On se mile usmíval a řekl mi, že vlak odjíždí až za dvacet minut. V tu chvíli jsem poznala, že tento mladý konduktér je velice milý a sympatický. Když o čtrnáct dní později jel znovu, věděla jsem, že už mě nic nezachrání. Byla jsem posedlá! Chtěla jsem a horlivě jsem si přála, aby se na trati objevoval neustále, ale nic takového se nestalo.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 50x