Jaké si to kdo udělá, takové to má

10. červenec 2015 | 14.16 | rubrika: Věčné zlo

Po nezvykle dlouhé době píši další stěžovací článek. Uvědomuji si, že kdysi na mém blogu články tohoto druhu přibývaly jako na běžícím páse. Ale čím je člověk starší a čím více zkušeností v životě nasbírá, tím více se uklidňuje a umírňuje. Mě jakémusi nadhledu a myšlenkám, že v každém případě může být hůř, naučil pobyt v Německu (viz. předchozí článek), tudíž již nejsem takový zatvrzelý pesimista bez jakýchkoliv životních zkušeností, jakým jsem bývala kdysi.
To ale v žádném případě neznamená, že si nechám kálet na hlavu a vše, co se přihodí, přijímám s klidem a pokorou. Kdepak. I dnes, kdy jsem již dospělejší a mám nasbírané zkušenosti, které ne vždy byly pozitivní, se dokáži rozčílit nad věcmi, které mi zkrátka hlava nebere a které, jak by se mohlo zdát, jsou zcela banální. Ne však pro mě.

A co mě tedy vytočilo tentokrát? Pořad "Gebrian versus" na Streamu - respektive konkrétně tento díl.
(Pokud odkaz rozkliknete a pořad shlédnete, všimněte si komentářů pod tímto článkem. Já si tentokráte postěžuji na oboje.)


Co se týče pořadu (mluvím o tomto konkrétním dílu - jiné díly jsem neviděla a ani tak nehodlám činit), zcela mi uniká jeho smysl. Zajímalo by mě, co tohoto člověka vede k tomu natáčet podobná videa, v nichž pouze kritizuje poměry ve své vlasti a co víc, dovoluje si ji porovnávat s Německem.

Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou

24. únor 2014 | 16.23 | rubrika: Věčné zlo

Inu, neuplynula tak dlouhá doba a jsem tu opět s dalším článkem, který bude poukazovat na zlo v podobě dnešní společnosti. O té tu padlo již mnoho slov a jak dobře víte, zrovna já mám v oblibě při každé příležitosti poukázat na realitu. Tak tomu bude i dnes.

Mnohokrát jsem si tu stěžovala na vrstevníky a celkově mladou generaci bez jakékoliv výchovy, špetky pokory a soudonosti. Dnes to vezmu z druhé strany - tedy od té starší generace, která, jak víme, také není úplně bez viny. Dnešní zážitek na poště (ano, opět na poště) mě utvrdil v názoru, že slušně se budu chovat pouze k lidem (k lidem bez rozdílu věku, pohlaví a rasy), kteří se slušně chovají ke mně.

Ještě předtím, než jsem tento článek začala psát, jsem si vzpomněla na jeden, který jsem si před nějakou dobou přečetla u Lúmenn. Vím, že to, co jsem dnes zažila, je proti tomu úplné nic, ale zde jde především o princip a ten je téměř ve všech případech stejný. Nejde o nic jiného, než o chování a vzájemný respekt.

Nezájem!

7. říjen 2013 | 17.04 | rubrika: Věčné zlo

brainwashingDo předčasných voleb zbývá poměrně ještě dost času a já již nyní mám kopřivku téměř pokaždé, slyším-li v televizních zprávách jistý druh vymývání mozku. "Co má společného potencionální volič s jím volenou stranou?" a nebo "Co nám může nabídnout toto politické uskupení?" O internetových zpravodajských serverech raději ani nemluvě. Ani jedna seriozní zpráva; jen politika, volby, nebo násilí. A co teprve vzájemné spory mezi jednotlivými politickými stranami? A opět nastává ta samá situace jako před půl rokem při přímé volbě prezidenta. Mediální masáže a vymývání mozku jedincům, kteří nejsou schopni rozhodovat sami za sebe.

Čtenář mi jistě odpustí další zbytečný a nicneříkající článek. Mám jen jistou potřebu vybít si vztek a upustit páru. Kulantně řečeno. (zdroj obrázku vpravo zde)

Whatever doesn't kill you makes you stronger.

6. květen 2013 | 22.19 | rubrika: Věčné zlo

810

Dnešním dnem končím a přestávám se pouštět do větších akcí (ano, vypůjčila jsem si legendární a geniální hlášku Františka Peterky :) ) .A myslím to vážně. Na rozesílané životopisy mi nikdo neodpovídá, z univerzity dopis nepřichází. Nehodlám dále oklamávat sama sebe, dělat si iluze, vymýšlet si nesplnitelné a považovat se za jedince, který byl na svět seslán proto, aby se neustále potýkal s nepochopením a nespravedlností. Kdybych měla být sprostá, řekla bych, že na vše zvysoka s*ru a nechám věci plavat, nechám je být tak, jak jsou. Vím, že časem se nic samo nepoddá, a vlastním přičiněním už vůbec ne.

Moc dobře si uvědomuji, že neustálým stěžováním ničemu nepomohu. Ale ani tím nic nezhorším. Vím, že spousta lidí v mém věku je v podobné situaci jako já a předpokládám, že to nese stejně těžce. Nejhorší na tom všem je pocit bezmoci, kdy člověk ani přes veškerou snahu nemůže dosáhnout svého cíle a musí se uchýlit k jiným možnostem, které mu nejsou zrovna po chuti.