Všichni na to serou... i já

13. červenec 2017 | 10.01 | rubrika: Výkřiky do tmy

Vážení čtenáři (tedy za předpokladu, že mi nějací zbyli...),

ani nevím, jestli se mám za nezvykle dlouhé zpoždění omluvit. Asi by to nebylo úplně od věci, tudíž se tímto omlouvám. Ach jo. Jak začít? Je to složitější, než jsem si myslela. Ale snad to nějak vymyslím.

Nevím, jestli to je vina mého tlejícího mozku, který není schopen (je totiž z práce zcela vyklikán) vyplodit cokoliv kloudného, a nebo se mi příčí po celém dni (co dni, týdnu) civění do monitoru zapínat počítač. Věřte tomu, že opravdu nemám sílu na zapínání počítače a civění do mobilu (nutno podotknout, že nemám ani smartphone). A je to tak lepší. Je mi příjemnější osvobodit se od blbostí, které používám v práci. Doma mě u počítače zkrátka sedět neuvidíte. A myslím, že to je celý problém. Prostě na to nemám čas, sílu a ani náladu.

Myslím, že to chce něco k poslechu (geniální album a kapela... nebýt pánů z DP, v práci by mi asi hráblo).

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 11x

Otázka zní jasně

1. květen 2016 | 19.57 | rubrika: Výkřiky do tmy

Dilema. Velké. Shrnu to. STRUČNĚ A RYCHLE. Naskytla se mi možnost změnit zaměstnání. Náplň práce by byla zajímavá a pestrá. A co víc, pracoviště by bylo tak blízko, že bych ani nemusela využívat služeb pražského MHD. Ale... je tu jedno velké ALE. Pracovní doba je delší, než bych si přála a s vedením zřejmě nebude (co jsem tak stačila pochytit z velmi zmateného telefonního hovoru...) možná domluva. Nejspíše bych vůbec neměla čas na své zájmy a hlavně bych zřejmě nestíhala cvičení.

Sama mám už jasno, nebylo-li by možné se s nimi rozumně domluvit. Proto vás nežádám o radu; spíše mě zajímá, zda-li byste byli schopni se vzdát svých zájmů kvůli zaměstnání.

Zdá se mi to jako zajímavá otázka, na kterou každý může odpovědět jinak. Proto by mě velmi zajímaly vaše názory.

Č.

Nestojím za nic.

23. červen 2014 | 21.29 | rubrika: Výkřiky do tmy

ptákDnes mě kdosi upozornil na mrtvého ptáka ležícího na terase. Když jsem spatřila, jak bezvládně tam leží, postihl mě nepopsatelný pocit smísený s lítostí. Tvor, který ví, co je to svoboda, který ví, co je to volnost, zkrátka padne k zemi a už nikdy nevzlétne. Zůstane ležet. Nepohne se. JE KONEC. Smrt ho dostihla a vykonala své dílo. Ani pták, jenž máchá křídly, jenž je daleko rychlejší než my, nemůže Smrti uniknout.

Setinu vteřiny jsem na jeho místě viděla ležet sebe.

IRONIE!

23. duben 2014 | 20.48 | rubrika: Výkřiky do tmy

Když jsem se pokoušela najít si ve své vlasti zaměstnání, obeslala jsem tisíce různých institucí. Nechci zde vypisovat, jak to vše probíhalo, neboť to už přece dávno víte. A víte také to, že celé mé snažení skončilo neúspěchem.

Nicméně mi před dvěma týdny přišel e-mail, ve kterém stálo, že... to už také víte.


Ale nevíte, že jsem se ucházela o zaměstnání (opět pozice recepční) i v jisté nebankovní společnosti, která lidem nabízí půjčky (nutno podotknout, že jsem byla opravdu zoufalá a nemohla jsem si vybírat - ano, přiznávám, žaludek bych na to asi neměla). Obeslat jsem musela vše, i snad ty největší hyeny na světe, které JSOU TAK DRZÉ, ŽE SI DOVOLÍ MI POSÍLAT REKLAMNÍ MAILY S NABÍDKAMI PŮJČEK. A TO S TÍM PROSÍM ZAČALI PŘESNĚ POTÉ, CO MI DALI KOŠEM VE VÝBĚROVÉM ŘÍZENÍ!

Už vážně nevím, co si mám o tom všem myslet. Kdyby se na tyto maily dalo odpovídat, poslala bych je do prdele tak rychle, že by mi od nich už NIKDY nepřišel ani řádek.


Mimochodem, když už jsme u toho "hledání zaměstnání" - v Německu (tedy, ehm, když se to povede a když nejste koště z východu) rozešlete čtyři životopisy a o pár dnů později podepisujete pracovní smlouvu. Angeblich. UNGLAUBLICH!

Zdraví Čartkovova

žádné komentáře | přidat komentář