Všichni na to serou... i já

13. červenec 2017 | 10.01 | rubrika: Výkřiky do tmy

Vážení čtenáři (tedy za předpokladu, že mi nějací zbyli...),

ani nevím, jestli se mám za nezvykle dlouhé zpoždění omluvit. Asi by to nebylo úplně od věci, tudíž se tímto omlouvám. Ach jo. Jak začít? Je to složitější, než jsem si myslela. Ale snad to nějak vymyslím.

Nevím, jestli to je vina mého tlejícího mozku, který není schopen (je totiž z práce zcela vyklikán) vyplodit cokoliv kloudného, a nebo se mi příčí po celém dni (co dni, týdnu) civění do monitoru zapínat počítač. Věřte tomu, že opravdu nemám sílu na zapínání počítače a civění do mobilu (nutno podotknout, že nemám ani smartphone). A je to tak lepší. Je mi příjemnější osvobodit se od blbostí, které používám v práci. Doma mě u počítače zkrátka sedět neuvidíte. A myslím, že to je celý problém. Prostě na to nemám čas, sílu a ani náladu.

Myslím, že to chce něco k poslechu (geniální album a kapela... nebýt pánů z DP, v práci by mi asi hráblo).