Vážení čtenáři i náhodní kolemjdoucí,

dostala jsem nutkavou potřebu dát o sobě vědět, ačkoliv nevím, jestli bylo mým cílem tím někomu udělat radost. Beztak si myslím, že je každému u prdele, jestli Čartkovova napíše článek nebo ne. Ti, kteří chtějí, o dění v jejím životě vědí i bez sporadických článků na blogu. 
Jedna věc (týkající se blogování) mě však mrzí. A to velice. Zjistila jsem totiž, že byl smazán zřejmě nejpopulárnější blogerský server, jehož služeb využívalo mnoho lidí (mimochodem také mnoho skvělých lidí, z nichž jsem měla tu čest několik poznat osobně). Blog zřejmě musel ustoupit něčemu modernějšímu. Nová doba, pokroky a nesmysly. 

Zrovna mi tu plápolá oheň v kamnech a hrají BATHORY, ach, jak poetické, celé moje mládí (ano, druhák na střední a zlá třídní fotka, triko Bathory, okované náramky a lehce ironický škleb). Mládí?! Však ano... představte si, vážení, že už mi táhne na třicet. Kdo by to byl řekl? Blog jsem zakládala jako mladé ucho půl roku před maturitou (ty blogerské pokusy předtím se možná také počítají, ale tento blog mi zůstal, protože to nebylo nic "jentak na zkoušku"; bylo to myšleno vážně, protože už jsem se tenkrát možná cítila dospěle). Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak moc čas utíká, ani nad tím, jak moc jsem zestárla. Přírodu nelze obelstít. Možná jsem přemýšlela jen nad tím, co jsem všechno stihla zažít a co mi to dalo do života.

Už jsem za ta léta nečinnosti zapomněla, jak se vkládá video do článku, ale budu doufat, že se mi to podařilo.