Leipzig - Friedhof Ost

16. červen 2015 | 10.51 | rubrika: Neznámé Německo

Jak jsem již zmínila v některém z předchozích článků, jedním z mých oblíbených míst zde v Lipsku je rozlehlý východní hřbitov, který se nechází asi pět minut jízdy na kole od mého domu. Není tedy divu, že ve svém volnu toto místo navštěvuji poměrně často. Ne proto, že toulat se po hřbitově se zachmuřeným výrazem je "cool", nýbrž kvůli tomu, že za celou tu dobu, co tu jsem, jsem klidnější místo neobjevila.
K mému štěstí se zde nachází spousta míst k sezení. Mohu si číst, (nahlas) přemýšlet, snít a odpočívat.

Abych byla upřímná, o historii hřbitova nevím vůbec nic. Příliš starý však nebude, což usuzuji dle malého počtu starých rodinných hrobek, o které se nikdo nestará a které jsou zabarikádované, protože chátrají a hrozí jim nebezpečí zřícení.

Tak jako staré hroby sem chodím obdivovat i přírodní úkazy, kterých se zde nachází bezpočet. Některé z nich jsem zvěčnila, tudíž si je můžete prohlédnout na přiložených fotografiích.

hř 12

Bertha Wehnert-Beckmann a její odkaz společnosti

25. duben 2015 | 22.50 | rubrika: Neznámé Německo

beckmannDne 25. ledna 2015 se slavilo dvousté výročí narození první evropské profesionální fotografky (- ženy) století devatenáctého, kterou nebyl nikdo jiný než Němka Bertha Wehnert-Beckmann.

Není divu, že se toto výročí stalo podnětem k uspořádání výstavy, které se ujalo město Lipsko, konkrétně "Das Stadtgeschichtliche Museum", čili Muzeum historie města. Samotné muzeum mělo k dispozici více než 3400 skleněných negativů z jejího ateliéru, které zůstávaly dlouho veřejnosti nepřístupné.

O samotné výstavě mohu podat jen stručnou zprávu: byla naprosto skvostná. Jako člověk nacházející obdiv ve "starých časech" jsem pochopitelně nemohla být zklamána. Fotografie byly uspořádány dle doby jejich vzniku a ke každé důležité etapě života Berthy Wehnert-Beckmann byl přidán text tato období popisující, který jsem si "tajně" vyfotografovala a (nejen) s jeho pomocí se budu snažit přiblížit vám tuto výjimečnou fotografku.

Současně s výstavou fotografií B. W.-Beckmann probíhala i malá výstava současných, avšak černobílých fotografií dam S. Kesting a D. Lorenz s názvem "Status Quo", která představovala každodenní život a dění v Lipsku a která pochopitelně rovněž stála za vidění.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 50x

Jak bylo na Leipziger Buchmesse

15. březen 2015 | 17.56 | rubrika: Neznámé Německo

Vážení a milí,vstupenka

jak jsem již zmínila v předminulém článku, rozhodla jsem se stát jednou z návštěvnic Lipského knižnho veletrhu, který se konal od čtvrtka 12. do neděle 15. března (čili do dnešního dne). Knižní veletrh jakožto vystudovaný knihkupec jsem si pochopitelně nemohla nechat ujít, zvláště pak v tom případě, že ho mám přímo u nosu.

Vzhledem k tomu, že veletrh probíhal v již zmíněných dnech od 10 do 18 hodin, vyrazila jsem včera (sobota) z domu před půl jedenáctou, abych si, jak jsem si naivně myslela, nemusela prorážet cestu lokty. Měla jsem štěstí na dopravní spojení, neboť S-Bahnem jsem jela přímo od nás na konečnou stanici Leipzig-Messe necelých dvacet minut. Již ve vlaku po cestě na veletrh mi došlo, že v tu samou chvíli jako já se rozhodla navštívit knižní veletrh polovina obyvatel Lipska.

Po příjezdu do stanice Leipzig-Messe se z vlaku vyvalily davy, které mě značně vyděsily, nicméně jsem se rozhodla od svého záměru navštívit Lipský knižní veletrh neupustit.

Kdo je Doris Dörrie a čím mě zaujala

11. březen 2015 | 15.59 | rubrika: Neznámé Německo

ddDoris Dörrie, narozena v roce 1955 v Hannoveru, je německá scénáristka, filmová producentka, režisérka a spisovatelka, autorka oblíbených románů. Hovoří se o ní jako o všestranné umělkyni.

Pokud jste o D. Dörrie nikdy předtím neslyšeli (nejspíše ne, protože když jsem si zadala její jméno do českého vyhledávače, nepořídila jsem, a na její jedinou knihu, kterou naše krajská knihovna k dispozici má, sedá v externím skladu prach), pokusím se vám ji nyní trochu přiblížit.
Mě k D. Dörrie přivedla má učebnice Aspekte B1+ z prvního kurzu, který jsem zde v Lipsku absolvovala. Učebnice se na konci každé kapitoly snaží studentovi přiblížit osobnosti, tvůrce, firmy či produkty typické pro německy mluvící země. Poté mi už jen stačilo zapátrat v knihovně, kde jsem si vypůjčila její ne příliš obsáhlou knihu "Das blaue Kleid" ("Modré šaty"). Ačkoliv jsem byla zpočátku mírně skeptická (však znáte můj postoj k moderním literárním počinům), musím říci, že jsem byla velmi mile překvapena a uznala jsem, že Dörrie si své ocenění (Deutscher Bücherpreis) za tuto knihu zasloužila právem.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 61x