Nechytejte každý hovno, co letí okolo

6. leden 2017 | 18.00 | rubrika: Zažila jsem

Vážení čtenáři,

doufám, že jste vstoupili do nového roku tím nejlepším možným způsobem. Tak jako já. Jak jsem řekla, bouřlivé silvestrovské oslavy jsem zaspala. Špunty do uší a hají. Tak to má být.
Bohužel se letos příliš nevyvedl počet volných dní - jediný volný den byl pro mě 26. prosinec, který připadl na pondělí. Silvestr a Nový rok připadl na víkend. Příští rok si naštěstí alespoň trochu přilepšíme.

Nyní mám volno. V pondělí též. Prodloužený víkend mi vyšel nádherně. Po X letech jsem byla na běžkách a zítra jdu znovu. Je příjemné trochu vymrznout a protáhnout svalstvo. Doufám, že sluníčko bude svítit i zítra.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 22x

Hi hi hi, ha ha ha

23. listopad 2016 | 16.00 | rubrika: Zažila jsem

Vážení čtenáři,


snad také jednou vyplodím článek, u kterého se budu moci alespoň trochu zamyslet. Tenkroktáte by to nemělo být jen takové to již pro mě typické tlachání, jak mi práce vymývá mozek. Dnes ze zkusím trochu (a jen krátce) pozastavit nad tím, co jsem v posledních dnech postřehla.

Dobře si vzpomínám na léta, kdy jsem absolvovala povinnou školní praxi v prodejnách knih. Na praxi vzpomínám velmi ráda, tedy až na poslední půlrok ve třeťáku, kdy výborná vedoucí odešla do důchodu a vedení prodejny po ní převzala semetrika, která si myslela, že sežrala všechnu moudrost světa. Pamatuji si na výuku společné praxe, kde jsme se učili balit knihy, vypisovat paragony, sčítat položky bez kalkulačky a hlavně to, jak se chovat na prodejně.

Když k nám přišel zákazník, byla samozřejmost ho pozdravit jako první a nebo mu na pozdrav odpovědět. Měli jsme ve zvyku (tedy když nebyla zrovna možnost dělat něco jiného) sledovat, co se na prodejně děje. Dnes, připadá mi, nehrozí ani jedno z toho. S tím pozdravem bych to pochopila ještě v případě, že je kasa, kde většinou prodavači stojí, od vchodu do prodejny vzdálená a pozdrav tím pádem není slyšet. S druhým případem se však setkávám bohužel často.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 12x

Ze zápisků pracujícíjho

22. listopad 2015 | 14.53 | rubrika: Zažila jsem

Přiznám to rovnou: není nic smysluplného, o čem bych mohla psát. V posledních dnech se spíše věnuji domácím záležitostem. Svou poslední dovolenou v tomto roce jsem využila k pečení vánočního cukroví (je sice brzy, ale obávám se, že jindy bych to již nestihla... a navíc se cukroví pěkně rozleží), plánování dovolené na příští rok (ano, to musí být do konce listopadu...) a návštěvou města, kde jsem nezapomněla navštívit můj oblíbený antikvariát a pořádit vánoční dárky. Uf, alespoň, že toto mám už z krku.

Je zvláštní mít po několika týdnech strávených v práci volno. Po dvou dnech začínám mít zvláštní pocit: takový, že se začínám nudit a nemohu pochopit, jak jsem mohla přežít ty měsíce bez jakéhokoliv zaměstnání - abych tomu dala ten správný název, ty měsíce flákání, zejména po návratu z BRD. No nic. Práce nejspíš šlechtí.

Nyní si užívám poslední volný den, poslouchám Christian Death a začínám se těšit do práce.


Desáté (a mé vůbec první) Prague Gothic Treffen

4. září 2015 | 12.55 | rubrika: Zažila jsem

pgt 2Vážení a milí,

konečně jsem se také dokopala k sesmolení článku, který jsem měla v plánu napsat již v pondělí. Že jsem kůže líná, není žádná novinka, ovšem svou chybu napravuji nyní.

O víkendu jsem se zúčastnila desátého ročníku Prague Gothic Treffen, rozuměj největšího setkaní příznivců goth subkultury v Česku. Letos se PGT konalo celé tři dny, které započaly plavbou na lodi, které jsem se jako jediné nezůčastnila. Pokračovalo to sobotní party v klubech a končilo nedělním koncertem kapel Totenwald a Horror Vacui na Strahově.