Zapomenuti... a po letech nalezeni

28. duben 2017 | 19.14 | rubrika: Oblíbená hudba

"Poklad" nalezený po dvanácti letech. Připadám si trochu jako pan Bretodeau, který objevil plechovou krabičku v telefonní budce.

žádné komentáře | přidat komentář

Mohlo by být i hůř...

28. duben 2017 | 18.49 | rubrika: Strasti domova
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 5x

Ještě komunikuji

18. březen 2017 | 10.13 | rubrika: Podivínova hlášení

Vážení čtenáři,

rozhodně vás nepotěším. Nic nového či převratného se v mém životě neudálo. Vše je stále při starém. Stále ten samý režim. Tak nějak se snažím přežít. Mám pocit, že konečně, po téměř dvou letech, jsem objevila zajímavou životní folozofii, kterou je třeba se řidit. Mám silné nutkání si obrázek vytisknout a dát si ho v práci po monitor. Sice nevím, co by mi na to řekla šéfová, ale upřímně: mám to u prdele...

Ono se to řekne, ale...

9. únor 2017 | 20.49 | rubrika: Podivínova hlášení

Vážení čtenáři,

konečně jsem se také odhodlala se ozvat. Vím, je to se mnou těžké. Ozvu se jednou za uherský rok a nikdy ze mě nic kloudného nevypadne. Ale s tím už asi nic neudělám.

Co se v mém životě událo nového? Nic, co by stálo za řeč. Připadá mi, že jsem pořád v práci. A když už mám konečně volno, strávím ho lítáním po úřadech a vyřizováním nezbytností. Ještě, že už to nehorší mám (doufám!) za sebou.
Dnes na úřadě mě zaskočil a krapet rozesmutnil jeden starší pán a jeho "naříkání". Když mi při čekání na výdej dokladu povídal, jak je život nespravedlivý, modlila jsem se, abych už přišla na řadu. Bylo mi z toho až smutno. Nevěděla jsem, co mu mám říct, tudíž jsem se jen tak smutně a hořce usmívala a přikyvovala. Uvědomila jsem si, že mě už to naříkání víceméně přešlo, protože vím, že s tou veškerou nespravedlností, která se na světě děje, neudělám nic a sama svět nezměním. Bohužel, je to tak. Ale beztak se najde sposta věcí, které mě dokáží vytočit k nepříčetnosti... například soudruzi a jejich stížnosti. Ano, zas a znovu! Nicméně celá ta situace mi připadá již spíše humorná. Člověk se sice nejprve vytočí, ale protože ví, že odporem a protesty si spíše ještě víc uškodí, přestane ty hovna, co létají okolo, doopravdy chytat a namísto toho se všemu směje. Už vážně nemá cenu se stresovat, protože je to furt to samé dokola. Ještě by mi z toho praskla cévka...

Není snad lepší si místo toho všeho zahrát na kytaru? 

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 16x