Kdo je Doris Dörrie a čím mě zaujala

Doris Dörrie, narozena v roce 1955 v Hannoveru, je německá scénáristka, filmová producentka, režisérka a spisovatelka, autorka oblíbených románů. Hovoří se o ní jako o všestranné umělkyni.

Pokud jste o D. Dörrie nikdy předtím neslyšeli (nejspíše ne, protože když jsem si zadala její jméno do českého vyhledávače, nepořídila jsem, a na její jedinou knihu, kterou naše krajská knihovna k dispozici má, sedá v externím skladu prach), pokusím se vám ji nyní trochu přiblížit.
Mě k D. Dörrie přivedla má učebnice Aspekte B1+ z prvního kurzu, který jsem zde v Lipsku absolvovala. Učebnice se na konci každé kapitoly snaží studentovi přiblížit osobnosti, tvůrce, firmy či produkty typické pro německy mluvící země. Poté mi už jen stačilo zapátrat v knihovně, kde jsem si vypůjčila její ne příliš obsáhlou knihu "Das blaue Kleid" ("Modré šaty"). Ačkoliv jsem byla zpočátku mírně skeptická (však znáte můj postoj k moderním literárním počinům), musím říci, že jsem byla velmi mile překvapena a uznala jsem, že Dörrie si své ocenění (Deutscher Bücherpreis) za tuto knihu zasloužila právem.

Ačkoliv je to zatím jediná kniha, kterou jsem od této autorky četla, řekla jsem si, že připadá v úvahu poslat dál informaci, že nějaká D. Dörrie vůbec existuje. Třeba se někdo ujme překladu, aby ji přiblížil i českým čtenářům, protože by se jistě našli tací, kteří by její dílo ocenili. Pokud se překladu jejích knih neujme nikdo, možná se toho za pár let ujmu já.
Co se týče jejích filmových počinů, mohu jen těžko soudit, neboť jsem žádný z jejích filmů zatím neviděla. Mám v úmyslu si nějaký vypůjčit, ale zřejmě trochu později, neboť má němčina není momentálně na nejlepší úrovni a já bych jen nerada podávala nesprávné informace.

 .

Dost bylo řečí. Nyní bych vám ráda D. Dörrie stručně představila.

Doris Dörrie se narodila v roce 1955 v Západoněmeckém Hannoveru. Po maturitní zkoušce, kterou složila v roce 1973, odešla do USA studovat divadelní a filmové umění. Při studiu si přivydělávala v kavárnách či jako promítačka filmů. Po dvou letech se vrátila do Německa a začala studovat v Mnichově na Vysoké škole televize a filmu (Hochschule für Fernseher und Film), kde své studium v roce 1978 ukončila. Mezitím přispívala do novin (Süddeutsche Zeitung), kde působila rovněž jako asistentka redaktora, filmovými kritikami. Následně pracovala nezávisle pro různé televize a točila krátké dokumentární filmy.
Roku 1985 se D. Dörrie stala takřka "přes noc"  slavnou díky své komedii "Männer" [Muži]. Snímek vidělo v té době přes pět milionů diváků, což ho učinilo jedním z nejúspěšnějších německé kinematografie. Dalšími jejími v Německu velmi úspěšnými filmy jsou například "Happy Birthday, Türke!" [Všechno nejlepší, Turku!; 1992], "Keiner liebt mich" [Nikdo mě nemá rád; 1994] a Bin ich schön? [Jsem hezká?; 1998].

Dörrie však není jen úspěšná filmařka, nýbrž i uznávaná (jak se vyjádřil deník "Die Zeit", dokonce jedna z nejlepších vypravěček, co se současné německé literatury týče) autorka krátkých příběhů, povídek, románů a knih pro děti. V roce 1987 vydala svou první knihu "Liebe, Schmerz und das ganze verdammte Zeug" (volně přeloženo "Láska, bolest a všechny tyhle zatracený pitomosti"), o dva roky později následovala "Was wollen Sie von mir?" ("Co ode mě chcete?") a roku 1991 spatřil světlo světa soubor povídek "Für immer und ewig" ("Navždy a navěky"), který byl mimořádně kladně oceněn. Úspěch a slávu přinesly D. Dörrie také knihy "Bin ich schön?" (1994 - zfilmováno) a "Was machen wir jetzt?" ("Co uděláme teď?").

V roce 2001 zinscenovala ve Státní opeře v Berlíně (Unter den Linden) Mozartovu operu "Cosi fan tutte". O dva roky později, rovněž v Berlíně, uvedla Pucciniho "Turandotu". Inscenace obou oper byla kritikou přijata a kladně oceněna, nicméně pozdější inscenaci Verdiho "Rigolleta" v Mnichově roznesla kritika na kopytech. 

Není třeba dopodrobna rozebírat, že Dörrie byla mnohokrát oceněna nejen za své filmy (Bayerischer Filmpreis) a literární díla (Deutscher Bücherpreis), ale i za přínos kultuře. Mimo jiné je velmi pozitivně hodnocena i tiskem (Der Spiegel, Die Presse, Die Zeit ap.).

Dörrie žije v Mnichově a věnuje se jak filmové, tak i literární tvorbě dodnes. V roce 2011 napsala úspěšný román "Alles inklusive", který o tři roky později zfilmovala. 

 .

Čím mě D. Dörrie zaujala aneb"Das blaue Kleid"

Jak již bylo řečeno, jediná (a ne poslední) kniha, kterou jsem od D. Dörrie přečetla, nese název "Das blaue Kleid" ("Modré šaty"). Byla vydána v roce 2002 a obsahuje autobiografické prvky. Do českého jazyka přeložena nebyla.
 

Babette Schröder, hlavní hrdinka příběhu, je těžce zkoušena osudem. Její manžel zemřel při dopravní nehodě na ostrově Bali, kde spolu měli poklidně a nevšedně strávit vánoční svátky. Není divu, že Babette nemá žádnou radost ze života. Vzdá se své práce (designérka balicích papírů) a neurčitě a nejistě proplouvá životem, majíc strach z budoucnosti a snažíc si najít nějaký smysl života. V módním butiku, jenž vlastní homosexuální pár, si pořídí výjimečně krásné modré šaty (šaty ušité v České republice :) ), u kterých doufá, že by jí mohly přinést do života trochu světla. Majitel butiku, který se vyjádřil, že jí zakoupené šaty změní život, nebyl daleko od pravdy. Mimo jiné poznává Babette při procházce na hřbitově jistého Thomase, který při běhu utrpí úraz kotníku. Ačkoliv si zpočátku myslí, že vztah s ním postrádá jakýkoliv smysl, neboť Babette má stále ještě v živé paměti svého zesnulého muže, čas udělá své a i přes mnoho počátečních neshod a nedorozumění v sobě najdou odvahu to spolu zkusit.

Ačkoliv se nezdá, že by měla Babette krom kopě šatů s majiteli butiku cokoliv společného, opak je pravdou. Módní návrhář Alfred, jeden z majitelů, má kvůli zákeřné rakovině před sebou pár měsíců života. Jeho partner Florian se snaží udělat vše pro to, aby svého druha zachránil, ale bohužel marně. I přes snahu ho vyléčit, přes všechny chemoterapie a dokonce i přes snahu zkusit přírodní medicínu Alfred umírá. Zdrcený Florian dostane nápad uspořádat památeční módní přehlídku a rozhodne se vyhledat majiteku modrých šatů.

Jednoho dne u Babettiných dveří zazvoní mladý muž, ve kterém pozná jednoho z majitelů butiku, kde si své modré šaty zakoupila. Než jí stačí vysvětlit, oč mu vlastně jde, ovládnou ho city, rozpláče se a přesně v tuto chvíli se začíná příběh dvou zcela rozdílných lidí, kteří se rozhodnou trávit svůj čas společně, protože mají pocit, že ve dvou mohou svůj smutek překonat lépe. Není to však tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Zpočátku, kdy nevypadá vztah Thomase a Babette přiliš nadějně, tráví Babette mnoho času s Florianem, z čehož Thomas nadšený není, a co teprve, když se Florian k Babette nastěhuje! Vše vyvrcholí dnem, kdy se Babette s Florianem rozhodnou  odletět do Mexika, aby zde oslavili Den mrtvých, přičemž Babette zanechá Thomasovi pouze dopis, neboť mu o svém záměru nestihne říci. Když se Thomas neozývá, ztrácí Babette naději. O to více je překvapena, když Thomase jednoho dne po návratu z oslavy najde ve svém mexickém apartmá.

Ačkoliv se jedná především o závažné téma, kniha je psána s jistou dávkou humoru, což ji činí tolik čtivou. Styl psaní bych přirovnala k jednoduššímu, tak jak je u současné literatury zvykem. Především mám ale pocit, že příběh měl hlavu a patu. Stále si říkám, že četba německých knih mě posouvá dál a D. Dörrie byla skutečně dobrá volba, neboť spojit zábavu s učením je mnohdy těžké, zvláště pak, jedná-li se o knihu v originálním jazyce, nikoliv o překlad. V tomto případě se to povedlo. Jak jsem již zmínila, D. Dörrie by si jistě získala přízeň i u českých čtenářů. Jen zatím chybí někdo, kdo by její knihy mohl přeložit.

.

Se psaním článku mi pomohly:

učebnice Aspekte neu B1+ (volně přeloženo - biografie)
německá tetička WIKI (biografie - dodatky)
ČSFD (přehled filmové tvorby)
stránka Dieter Wunderlich - Das blaue Kleid
 

Názvy některých děl jsem se pokusila přeložit sama, neboť pro ně neexistuje český název. Pokročilí a profesionální němčináři mi jistě prominou nedostatky.

Pokud se rozhodneš článek zkopírovat, uveď zdroj! Stálo mě hodně času ho napsat...