Jak bylo na Leipziger Buchmesse

Vážení a milí,

jak jsem již zmínila v předminulém článku, rozhodla jsem se stát jednou z návštěvnic Lipského knižnho veletrhu, který se konal od čtvrtka 12. do neděle 15. března (čili do dnešního dne). Knižní veletrh jakožto vystudovaný knihkupec jsem si pochopitelně nemohla nechat ujít, zvláště pak v tom případě, že ho mám přímo u nosu.

Vzhledem k tomu, že veletrh probíhal v již zmíněných dnech od 10 do 18 hodin, vyrazila jsem včera (sobota) z domu před půl jedenáctou, abych si, jak jsem si naivně myslela, nemusela prorážet cestu lokty. Měla jsem štěstí na dopravní spojení, neboť S-Bahnem jsem jela přímo od nás na konečnou stanici Leipzig-Messe necelých dvacet minut. Již ve vlaku po cestě na veletrh mi došlo, že v tu samou chvíli jako já se rozhodla navštívit knižní veletrh polovina obyvatel Lipska.

Po příjezdu do stanice Leipzig-Messe se z vlaku vyvalily davy, které mě značně vyděsily, nicméně jsem se rozhodla od svého záměru navštívit Lipský knižní veletrh neupustit.

Z konečné zastávky mohli návštěvníci k Messegelände (místo, kde se veletrh konal) dojít pár set metrů pěšky a nebo si svézt sedací ústrojí jednu stanici, což kvůli počasí zvolila většina návštěvníků. Z pohledu na přeplněné autobusy a tramvaje se mi udělalo mdlo a v tu chvíli jsem byla ráda, že jsem si vzala deštník.
Po příchodu ke kasám mě kulantně řečeno málem trefil šlak. Tlačenice, pokyny personálu a ochranka v akci. Vstupenku jsem si musela koupit na místě, díky Leipzig Passu za poloviční cenu, kde jsem kupodivu čekala ani ne pět minut.

Takto vypadá středová hala (= hlavní vstup) celého objektu:

Krátce po jedenácté hodině jsem již byla uvnitř a snažila se trochu zorientovat. Výstava s konala v pěti halách, přičemž jednu z nich, orientovanou na Manga komiksy, jsem vynechala, neboť Manga není záležitost, která by mě zajímala. Přesto však, jak se zdálo, přilákala nejvíce návštěvníků, převlečených (zřejmě) za své oblíbené komiksové hrdiny, tudíž jsem si chvilku myslela, že místo na knižním veletrhu jsem se ocitla na maškarním bále.

A tak jsem se začala procházet po halách, nechávala jsem na náhodě, kam se dostanu a kam se nebudu muset prodírat davem, který se co minutu zvětšoval. První vystavovatel, který mě skutečně zaujal, bylo Gutenbergovo muzeum v Mohuči (něm.

Gutenberg-Museum Meinz), kde byl předváděn Gutenbergův zbůsob tisku. Nebyla bych to já, abych nevyužila možnosti si na vlastní kůži vyzkoušet první tiskárnu (5 euro, ach jo :D), která spíše než tiskárnu připomínala lis. Dřívější postup byl zdlouhavý (odlívání a skládání literek) a namáhavý (samotný tisk), neboť jsem myslela, že si při tisku natrhnu břišní svaly (ha :D ). Gutenberg musel zaměstnávat opravdu silné muže! Odnesla jsem si však krásnou památku, a sice stránkový úryvek z "Gutenbergovy" Bible (vlastnoručně :) ) natisknutý na ručním papíře.

Po mé krátké absolvované tiskařské praxi jsem se už skutečně jen potulovala po halách, neboť počet návštěvníků stoupal a v halách zřejmě nefungovala klimatizace na 100%, neboť začalo být nedýchatelno. Dvakrát se mi z prodírání davem udělalo skutečně nevolno, tudíž jsem musela vyběhnout na čerstvý vzduch, který mi udělal opět dobře. Později jsem se stala svědkem toho, jak nějaká paní omdlela. To je myslím dostačující důkaz toho, jak to tam muselo vypadat.

Když to shrnu: haly byly přeplněné, protože kolem dvanácté se všichni návštěvnící hrnuli dovnitř a téměř nikdo neodcházel pryč. Naivně jsem se domnívala, že si knižní veletrh užiji, vše prozkoumám, podívám se, co se vůbec nabízí za nové i použité knihy (mezi vystavovateli byli i antikváři), nachomýtnu se u nějakého autorského čtení / přednášky a po několika hodinách se spokojená vrátím domů. Nic z toho se však nestalo. Místo toho jsem se většinu času snažila popadnout dech (nejhorší to bylo, když jsem uvízla v tlačenici, odkud nebylo cesty zpět), být neustále v pohybu, neboť davy za mnou mi neumožnily se na chvíli někde zastavit a podívat se, jelikož v každém stánku bylo plno a nikde nebyl kousek prostoru, kde by se dalo počkat. Jediné, co jsem tak nějak zvládla, bylo sbírat ediční plány některých zajímavých  nakladatelství a návštěva českého stánku (potěšila mě jeho přítomnost), kde jsem se mohla chvilku zdržet a zjistit, co u nás vyšlo nového.

Lipský knižní veletrh hodnotím velmi pozitivně, neboť o jeho přínosu kultuře nelze pochybovat, ovšem z hledsika organizace bylo možné postřehnout malé nedostatky, přihlédneme-li k tomu, jaká moderní technika se dnes používá. I Messegelände má určitou kapacitu a vpustit na výstavu tolik lidí a následně některé z nich vidět kolabovat zřejmě z nedostatku čerstvého vzduchu je nepřípustné, ale pokud by došlo k regulaci počtu návštěvníků, mohlo by se jednat o diskriminaci ("já jsem si koupil lístek měsíc předem, teď nemůžu dovnitř a musím čekat dvě hodiny, než mě tam pustí", "my jsme přijeli až z Brém a teď nemůžeme dovnitř..." usw.). Inu, situace je to vskutku složitá, ale nějaké řešení by se najít zřejmě dalo.

I přes nepříjemné prodírání se davem a nemožnost se někde alespoň na chvíli zastavit jsem byla moc ráda za tu možnost navštívit proslulý Leipziger Buchmesse. Byla tam i spousta věcí, které mě nadchly, tudíž jsem odcházela v rámci možností spokojená.