Bertha Wehnert-Beckmann a její odkaz společnosti

Dne 25. ledna 2015 se slavilo dvousté výročí narození první evropské profesionální fotografky (- ženy) století devatenáctého, kterou nebyl nikdo jiný než Němka Bertha Wehnert-Beckmann.

Není divu, že se toto výročí stalo podnětem k uspořádání výstavy, které se ujalo město Lipsko, konkrétně "Das Stadtgeschichtliche Museum", čili Muzeum historie města. Samotné muzeum mělo k dispozici více než 3400 skleněných negativů z jejího ateliéru, které zůstávaly dlouho veřejnosti nepřístupné.

O samotné výstavě mohu podat jen stručnou zprávu: byla naprosto skvostná. Jako člověk nacházející obdiv ve "starých časech" jsem pochopitelně nemohla být zklamána. Fotografie byly uspořádány dle doby jejich vzniku a ke každé důležité etapě života Berthy Wehnert-Beckmann byl přidán text tato období popisující, který jsem si "tajně" vyfotografovala a (nejen) s jeho pomocí se budu snažit přiblížit vám tuto výjimečnou fotografku.

Současně s výstavou fotografií B. W.-Beckmann probíhala i malá výstava současných, avšak černobílých fotografií dam S. Kesting a D. Lorenz s názvem "Status Quo", která představovala každodenní život a dění v Lipsku a která pochopitelně rovněž stála za vidění.

Bertha Wehnert-Beckmann se narodila roku 1815 v německé Chotěbuzi (něm. Cottbus) jako dcera dámského krejčího. O jejím dětství není příliš známo. Ve čtyřiadvaceti letech opustila své rodné město a odcestovala do Drážďan, kde pracovala v galanterii. Mimo to se věnovala zaplétání vlasů a výrobě filigránů z vosku.
V roce 1841 navázala pravděpodobně kontakt s fotografy "daguerrotypisty" (daguerrotypie = první prakticky užívaný komplexní složitý fotografický proces, který byl drahý a velmi náročný), zejména vídeňskými působícími v Drážďanech. Rozhodující však byla její cesta do Prahy (psal se rok 1842), aby se zde za pomoci fotografa Wilhelma Horna naučila umění daguerrotypie. Pár měsíců poté se objevila v Drážďanech, kde již měla svůj vlastní ateliér. V letech 1843 a 1844 navštívila pár menších měst v Durynsku (= něm. spolková země Thüringen), aby zde hledala bohaté zákazníky a nemusela příliš bojovat s konkurencí. V Altenburgu poznala lipského fotografa Eduarda Wehnerta, za kterého se později provdala a se kterým se usídlila v Lipsku. V roce 1845 si Wehnertovi otevřeli společný ateliér, který se nacházel v Burgstraße 8.

V té době se vyvíjela technika fotografie dále. Vynález Angličana  W. H. F. Talbota byl revoluční - kalotypie, jak se nové fotografické technice říkalo, umožnila pomocí negativu vytvořit libovolné množství kopií, což u daguerrotypie nebylo možné. Wehnertovi začali jako první v Lipsku tuto techniku používat.

V létě roku 1847 Eduard náhle zemřel. I navzdory této události pokračovala Bertha ve své práci za podpory bratrů Rudolfa a Roberta. Dařilo se jí velmi dobře, neboť získávala stále více zákazníků. Jaký vliv měl na Berthu revoluční rok 1848, není přesně známo; je ovšem možné, že právě proto roku 1849 Lipsko opustila, aby odcestovala do Ameriky. Přesný důvod jejího odjezdu do Ameriky však zůstává tajemstvím.

Na jaře 1849 dorazila do New Yorku, který měl v té době pouhých 500 tisíc obyvatel. Její devatenáctiletý bratr Rudolf ji brzy následoval. Bertha zřejmě měla v úmyslu začít nový profesní život. Téhož roku se v New Yorku objevila epidemie cholery z důvodu nedostatečné hygieny, zejména kvůli chybějící kanalizaci.
V New Yorku Bertha narazila na četnou konkurenci, kterou se jí však podařilo zdolat, neboť jako jediná zde vyráběla do té doby v New Yorku neznámé papírové fotografie, které nebyly nákladné a přesto oplývaly vysokou kvalitou. Není divu, že sklízela úspěchy; mezi její zákazníky patřil i 13. prezident Spojených států Millard Fillmore.

K jedné z nezodpovězených otázek patří i ta, proč se Bertha po pouhých dvou letech rozhodla Ameriku opustit a vrátit v červnu 1851 zpět do Lipska. V Lipsku si mohla dovolit pořídit obrovský pozemek v Elsterstraße. Povolení ke stavbě dostala však až o deset let později. Roku 1866 vznikl její nový ateliér, který měl vynikající světelné podmínky.

Až do konce své kariéry zůstala věrná stejné fotografické technice, na novější a modernější typy nebyla ochotna přistoupit. Vytvářela především fotografie malého formátu, větší byly vyžadovány jen zřídka.

Obrovský ateliér nebyla schopná vést sama - mimo svých bratrů, kteří jí pomáhali, zaměstnávala mnoho spolupracovníků. Postupem času se zvětšovala i konkurence: již v roce 1866 bylo v Lipsku k nalezení 48 ateliérů. Kvůli nízkým příjmům  a vysokým nákladům, zejména v případě údržby jejího domu, se Bertha dostala do finanční tísně. V roce 1881 musela dům prodat a tím skončit i své podnikání, které provozovala s úspěchem přes 40 let. Zemřela v roce 1901 v jejím bytě ve Waldstaße. Bylo jí 86 let.

Jak již bylo řečeno, muzeum vlastní více než 3400 negativů, které zobrazují tehdejší obyvatelstvo Lipska, ať už se jedná muže, ženy i děti. Nejvíce se nechaly fotografovat ženy s dětmi, v případě mužů šlo většinou o kupce, vědce, hudebníky a vojáky. Bertha Wehnert-Beckmann kladla důraz především na osobitost a přirozenost fotografovaných. Očividné je, že fotografovaní muži se na fotografiích prezentují nenuceněji než ženy, které jen zřídkakdy překročí přísné normy držení těla. Portrétované děti působily zpočátku vážně, později méně nuceně. Aby Bertha dosáhla takového dojmu, používala při fotografování hračky, které děti rozptýlily.

Fotografie nebyla určena jen bohatým vrstvám; stejně jako všemožné panující šlechtice fotografovala Bertha i sluhy a kuchařky.

Z tvorby Berthy Wehnert-Beckmann:

Clara Schumann, klavíristka a hudební skladatelska,
žena Roberta Schumanna

zdroj

Děti orientalisty Hermanna Brockhause

zdroj

Spisovatel a cestovatel
Friedrich Gerstäcker

zdroj

Saský korunní princ
Albert

zdroj

Samotná Bertha
Wehnert-Beckmann

zdroj

 Zdroje:

- materiály k výstavě (prospekty, popisky přímo na výstavě, internet) - přeloženo mnou
- wikipedie č/n (doplňující info)
- Stadt Leipzig

V případě zkopírování uveď zdroj! Dalo mi práci a čas článek napsat!