Čtenářský deník

Rozhodla jsem se (tedy na menší popud spolužačky :) ), že zveřejním něco, co je mému srdci drahé. Vzhledem k tomu, že sama sebe považuji za vášnivého čtenáře a rovněž jsem vystudovala obor, jež má k literatuře a samotným knihám velmi, velmi blízko, rozhodla jsem se, že si opět začnu vést čtenářský deník.

Když pominu povinnost vedení čtenářského deníku na základní škole (dalo se tomu tehdy říkat čtenářský deník?), bavilo mě dělat si poznámky o přečtených knihách. Ovšem povinnost mi tuto bohulibou činnost dokázala zprotivit kvůli horším známkám, které jsem inkasovala za nesplnění požadavků naší puntíčkářské učitelky. Nemohla jsem se vejít do limitu deseti vět, když jsem dostala za úkol vylíčit děj knihy. Měla jsem nutkání o knize povyprávět do detailů, neboť z deseti vět se nezúčastněná osoba nemohla o knize dozvědět zhola nic.

Tyto časy jsou už naštěstí nenávratně pryč. Běhěm studia na střední škole jsem byla příliš líná na to, abych pokračovala ve vedení čtenářského deníků svým vlastním způsobem, protože mi začaly další a jiné povinnosti, které bylo nezbytně nutné splnit.

A nyní; nyní, když už jsem se dočkala vytouženého klidu a nyní, když mě nezatěžují středoškolské povinnosti, jsem se rozhodla si opět začít vypisovat všechny přečtené knihy svým vlastním způsobem do svého vlastního čtenářského deníku.

Vázaný sešit o velikosti A4 jsem dostala před dvěma lety od matinky. Dva roky se bez povšimnutí povaloval v zásuvce. Vazba tohoto sešitu z estetické stránky příliš netěšila, proto jsem si ušila obal z pevné elastické látky. Obal jsem následně pokreslila tím, co pro mě má speciální význam.

Nyní si každé přečtené beletristické dílo pečlivě do čtenářského deníku zapisuji a postupně doplňuji zápisky o knihách přečtených během středoškolských let.

Zkrátka a dobře mě neoslovuje vést si "elektronický" čtenářský deník. Takových je plný internet. 

Toužila jsem po tom vést si čtenářský deník svým vlastním způsobem.

Psát vlastní rukou do vlastní knihy je úplně o něčem jiném než vyťukávat písmenka na klávesnici a dělit se o své poznatky s ostatními.

Vím; jsem sobecká, zpáteční a starosvětská. A vůbec se za to nestydím.