Flegmatik, neznaboh, nepoučitelný snílek, tvor nespolečenský (dalo by se říci až misantrop a ÚDAJNĚ i asociál, ha ha ha) a cynický. Společnosti se vyhýbá, lidem nedůvěřuje, samotu si užívá, je ale pro všechnu srandu (hlavně v - teď už bývalé - ale vlastně i současné - práci, protože tam se shodou snad všech možných náhod sešla s fajn lidmi). Stará se o sebe a svoje "problémy", politika jí nezajímá a už vůbec jí nedává důvod k tomu se rozčilovat. Není ničím výjimečná, nevyniká ani krásou, ani inteligencí. A ani ji to nijak nesere, protože je velice nerada středem pozornosti.

Muziku tvrdšího ražení! Vlastně všechno, co je slyšet kytarou, na kterou sama hraje... takže to můžeme vlastně vzít od deathmetalu přes klasický rock až po punk a gothiku. Tak. Pozor! Nepohrdne ani klasickou a bluesovou hudbou, stejně jako folkem.

Knihy, knihy, knihy! Víceméně jakéhokoliv žánru mimo láskyplných sladkých románů pro ženy, fantasmagorií a sci-fi odehrávajících se na jiných planetách. Ráda se u knížek bojíííí, u filmů už tolik ne.

Kytara! Akustická i elektrická. Takže se bude opakovat: od deathmetalových riffů až po klasiku typu Led Zeppelin... Je to poměrně hlučný koníček, zvláště v případě té elektriky, takže je někdy třeba se tomuto koníčku věnovat, když sousedé prokazatelně nejsou doma.

DIY! Tvoření všeho druhu. Stará veritaska, jó, ta šije! Malování na textil, přešívání a vylepšování oděvů.

A taky sporty, ve kterých jde doslova o hubu. Žluté hvězdičky (jak můžeme vidět v animovaných filmech) jí kolem hlavy létaly už mnohokrát.

Výlety do přírody a její fotografování. Má svá oblíbená místečka. Toulky po zajímavých městech a obdivování architektury. Dobré filmy a jiné kulturní akce, třeba nějaký ten zajímavý koncert v místní putyce čtvrté cenové. Tu a tam se vyveze i mimo město někam na fesťák. A tak různě, u čeho se náhodou nachomýtne a nadchne ji to.

Zvířátko žádné nemá. Protože je vcelku empatická, dokázala si dát dvě a dvě dohromady. To zvíře by prostě celý den samo doma trpělo. A to by nikdy nedopustila.

O věcech, které ostatní vytáčejí do běla, si říká: "Nic není tak vážné, aby ti kvůli tomu musela prasknout cévka." Toto si říká hlavně často na nádraží, kde jsou lidé schopni nadávat i na pětiminutové zpoždění vlaku. Čartkovova se usmívá a má divnou, škodolibou radost z toho, jak jsou všichni nasraní. Jediná ona, vysmátá, třímá v rukou knihu a neprská.

"Co tě nezabije, to tě posílí." Klasika. Toto se vztahuje hlavně k její cestovatelské minulosti. Chvílemi křest ohněm. Ale nezabilo ji to. Posílilo.

"Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo." Tak to je jasná věc (a říkal to i její oblíbenec N. V. Gogol). Humor, bez toho by nemohla existovat. Ale pozor, musí to mít trochu úroveň. Žádné oplzlosti na ni nefungují.

"Jediná jistota v životě je smrt." Je to kruté, ale je to tak. S oblibou též říká: "Nemusím nic, musím jenom umřít." Což se jednoho dne tak jako tak splní. Ale ještě by s tím počkala...

"Člověk musí jíst to, co mu chutná." Toto moudro není z její hlavy, jen ho slyšela od nějakého starého pána v autobuse. Moudrý to člověk! Takže: raději knedlo-vepřo-zélo, než hladovění a držení diet. Co by pak z toho života měla? Beztak ty kalorie někde spálí...