Doris Dörrie, narozena v roce 1955 v Hannoveru, je německá scénáristka, filmová producentka, režisérka a spisovatelka, autorka oblíbených románů. Hovoří se o ní jako o všestranné umělkyni.

Pokud jste o D. Dörrie nikdy předtím neslyšeli (nejspíše ne, protože když jsem si zadala její jméno do českého vyhledávače, nepořídila jsem, a na její jedinou knihu, kterou naše krajská knihovna k dispozici má, sedá v externím skladu prach), pokusím se vám ji nyní trochu přiblížit.
Mě k D. Dörrie přivedla má učebnice Aspekte B1+ z prvního kurzu, který jsem zde v Lipsku absolvovala. Učebnice se na konci každé kapitoly snaží studentovi přiblížit osobnosti, tvůrce, firmy či produkty typické pro německy mluvící země. Poté mi už jen stačilo zapátrat v knihovně, kde jsem si vypůjčila její ne příliš obsáhlou knihu "Das blaue Kleid" ("Modré šaty"). Ačkoliv jsem byla zpočátku mírně skeptická (však znáte můj postoj k moderním literárním počinům), musím říci, že jsem byla velmi mile překvapena a uznala jsem, že Dörrie si své ocenění (Deutscher Bücherpreis) za tuto knihu zasloužila právem.

Milí drazí čtenáři,

dnes jsem se rozhodla založit novou rubriku (Ne)známé Německo, ve které bych vám ráda přiblížila nejen kulturní počiny a události týkající se Německa, kde v současné době pobývám, ale i méně známá města, která mám v blízké době v plánu navštívit, a lingvistické zajímavosti, neboť spojitost mezi českým a německým jazykem je bližší, než by si člověk mohl myslet. Abych jen netlachala o svých zkušenostech s pobytem, které beztak nikoho nezajímají, tu a tam své záznamy oživím něčím z německé oblasti, o čem se v mé vlasti téměř nemluví.

Vzhledem k tomu, že se mé znalosti jazyka německého značně zlepšují, mohu si dovolit navštěvovat zdejší knihovnu a pátrat po nových, doposud neobjevených literárních počinech, což se mi vcelku daří.

Časem rozhodně přibudou i informace a názory o zajímavých a kvalitních německých  filmech, neboť české publikum zná, co se německé kinematografie týče, pouze a jen filmová zpracování románů R. Pilcherové a ne příliš povedené kriminální seriály, které bych bez ostychu přirovnala k plevelu.

Rovněž vás čas od času informuji i o hudebních skupinách a interpretech, kteří stojí za pozornost.

Těšit se můžete i na reportáže z kulturních akcí, kterých se čas od času také zůčastním. V nejbližší době to bude Leipziger Buchmesse.

Sama doufám, že nová rubrika mé zápisky z cest krapet oživí a její obsah bude někoho zajímat. Uvidíme, co přinese čas.

Č.

S "jízdou na blesku" nemá článek nic společného, nepočítám-li tedy (pro mě) to nejlepší album kapely, kterou to tehdy všechno začalo. I když metal samotný dnes tvoří možná tak deset procent mého hudebního repertoáru, na Metallicu a podobné klasiky svého žánru jsem nezanevřela. Tento článek nebude však ani o Metallice. Je ale pravda, že právě námět alba Ride The Lightning od zmíněné kapely se stal předlohou pro můj další záchvat tvořivosti.

Tentokráte jsem zatoužila po obyčejné tašce, ve které bych mohla nosit vypůjčené knihy. Před nedávnem jsem si totiž všimla, že má plátěná kabela přes rameno již mele z posledního, neboť se hned na několika místech trhá. Naneštěstí ani není natolik prostorná, aby pobrala všechny knihy, které si v knihovně půjčím. Tudíž jsem se rozhodla pro alternativu, která mě mohla vyjít všehovšudy na necelých 150 korun. Nemám představu, kolik bych utratila za tašku konfekční. Této možnosti jsem se chtěla za každou cenu vyhnout a možná i to byl důvod, proč se opět pustit do nějaké té větší akce...