Není to tak dávno, co jsem si uvědomila, že se nám doma hromadí skleněné svícny po vypálených svíčkách z Ikei. Byla by škoda je vyhodit, neboť jsou doopravdy skleněné (žádná náhražka se, věřte, tentokráte nekoná). Co tedy s nimi? Jako sklenice na pití nepřichází v úvahu, neboť těch máme habaděj a police je tak jako tak již přeplněná.

Nemusela jsem dlouho přemýšlet nad tím, jak je zužitkovat. Svícen s čajovou svíčkou na stole nezabere tolik místa a když se povede, nevypadá zase tak špatně... Tudíž si sklenice, dá se říct, zachovaly svůj původní účel.

Řekla jsem si, že za pokus to určitě stojí, a protože mě baví tvořit všelijaké blbiny, naběhla jsem do výtvarných potřeb a koupila si dvě kontury na sklo černé a stříbrné barvy. 

Nesnesitelné vedro mi nedovoluje nic dělat; učit se je zhola nemožné, fyzická činnost (pokud si tedy nechci uhnat infarkt) rovněž. Vysedávat u počítače si však ještě dovolit mohu. A abych neztrácela čas, rozhodla jsem se napsat slibovaný článek o mých výtvorech.

Po dlouhé době jsem si opět připravila šicí stroj a ušila pár věcí, které jsem měla v plánu. Zužitkovala jsem zbytky krajek a síťovin, které mi bylo líto vyhodit. Jak víte, vždy je mi líto vyhodit věci, které se dají ještě na něco využít, i když druzí mají mnohdy opačný názor (matka by roztrhlé silonky vyhodila, já bych si z nich udělala "tričko"; a s dalšími zdánlivě zničenými a nepotřebnými věcmi je to úplně stejné). Inu, stačí tedy jen trocha fantazie a šikovnosti a člověk se hned může pustit do práce.

Jako první jsem ze zbytků síťované látky, kterou jsem před léty zakoupila v Praze s obrovskou slevou, ušila triko. Jelikož ve skutečnosti dobře šít neumím a šicí stroj se mi dostal do rukou jen náhodou, střih není nijak dokonalý (tak dobře, trochu jsem improvizovala). S výsledkem jsem i přesto celkem spokojena. Triko se dá krásně kombinovat a vypadá dobře i přes bílé triko s potiskem.

... aneb "Kdo hledá, najde."

Vím a moc dobře si uvědomuji, že to, co se právě chystám psát, již bylo mnohokrát řečeno. Odívání je záležitost každého z nás a styly a způsoby oblékání jsou různé. Každý z nás má jiný vkus a oblečení si kupuje v jiných obchodech.

Můj styl oblékání se, pravda, trochu od mainstreamu odlišuje, ale to není důvod ho hned nazývat výjimečným. Pochopitelně jsem se již setkala s mnoha nechápavými pohledy, ba i nadávkami a urážkami. Rychle jsem se naučila je ignorovat, neboť lidé jsou svou nechápavostí a netolerancí proslulí, tudíž nemá cenu si dělat těžkou hlavu z jejich hlouposti.