Vážení a milí,

konečně jsem se také dokopala k sesmolení článku, který jsem měla v plánu napsat již v pondělí. Že jsem kůže líná, není žádná novinka, ovšem svou chybu napravuji nyní.

O víkendu jsem se zúčastnila desátého ročníku Prague Gothic Treffen, rozuměj největšího setkaní příznivců goth subkultury v Česku. Letos se PGT konalo celé tři dny, které započaly plavbou na lodi, které jsem se jako jediné nezůčastnila. Pokračovalo to sobotní party v klubech a končilo nedělním koncertem kapel Totenwald a Horror Vacui na Strahově.

Dne 25. ledna 2015 se slavilo dvousté výročí narození první evropské profesionální fotografky (- ženy) století devatenáctého, kterou nebyl nikdo jiný než Němka Bertha Wehnert-Beckmann.

Není divu, že se toto výročí stalo podnětem k uspořádání výstavy, které se ujalo město Lipsko, konkrétně "Das Stadtgeschichtliche Museum", čili Muzeum historie města. Samotné muzeum mělo k dispozici více než 3400 skleněných negativů z jejího ateliéru, které zůstávaly dlouho veřejnosti nepřístupné.

O samotné výstavě mohu podat jen stručnou zprávu: byla naprosto skvostná. Jako člověk nacházející obdiv ve "starých časech" jsem pochopitelně nemohla být zklamána. Fotografie byly uspořádány dle doby jejich vzniku a ke každé důležité etapě života Berthy Wehnert-Beckmann byl přidán text tato období popisující, který jsem si "tajně" vyfotografovala a (nejen) s jeho pomocí se budu snažit přiblížit vám tuto výjimečnou fotografku.

Současně s výstavou fotografií B. W.-Beckmann probíhala i malá výstava současných, avšak černobílých fotografií dam S. Kesting a D. Lorenz s názvem "Status Quo", která představovala každodenní život a dění v Lipsku a která pochopitelně rovněž stála za vidění.

Vážení a milí,

jak jsem již zmínila v předminulém článku, rozhodla jsem se stát jednou z návštěvnic Lipského knižnho veletrhu, který se konal od čtvrtka 12. do neděle 15. března (čili do dnešního dne). Knižní veletrh jakožto vystudovaný knihkupec jsem si pochopitelně nemohla nechat ujít, zvláště pak v tom případě, že ho mám přímo u nosu.

Vzhledem k tomu, že veletrh probíhal v již zmíněných dnech od 10 do 18 hodin, vyrazila jsem včera (sobota) z domu před půl jedenáctou, abych si, jak jsem si naivně myslela, nemusela prorážet cestu lokty. Měla jsem štěstí na dopravní spojení, neboť S-Bahnem jsem jela přímo od nás na konečnou stanici Leipzig-Messe necelých dvacet minut. Již ve vlaku po cestě na veletrh mi došlo, že v tu samou chvíli jako já se rozhodla navštívit knižní veletrh polovina obyvatel Lipska.

Po příjezdu do stanice Leipzig-Messe se z vlaku vyvalily davy, které mě značně vyděsily, nicméně jsem se rozhodla od svého záměru navštívit Lipský knižní veletrh neupustit.